Smrže

Pár slov na úvod si s dovolením vypůjčím z různých internetových zdrojů, jelikož o smržích existuje již mnoho krásně napsaných článků a nemá smysl vymýšlet co již vymyšleno bylo. Takže shrnu všeobecně známé informace:

Smrže jsou výkvětem jarních hub, objevují se nejhojněji v dubnu a rostou až do května, všechny jsou nejen jedlé ale přímo výtečné. Roste jich řada druhů. Vysoký, kuželovitý, jedlý, pražský, polovolný a nejhojnější smrž obecný - Morchella esculenta. Ten roste na travnatých místech na okrajích listnatých lesů, hájů, nejčastěji pod jasany, osikami, topoly, v sadech a zahradách pod jabloněmi, třešněmi.

Smržovité houby přináší houbařům pravé potěšení. Mezi prvními roste na teplých, často vápencových podkladech smržům příbuzná, chutná jedlá houba s poetickým názvem kačenka česká - Verpa bohemica, novější latinský název je Ptychoverpa bohemica. A kde tuhle chutnou houbu hledat? Kačenky rostou především pod jasany, osikami, ptačími jeřáby, jabloněmi či divokými třešněmi, jako doprovod tvoří často keře svída krvavá, dřín, líska, trnka a hloh. Plodnice za teplého a vlhčího jara se někdy objevují už koncem února. Žlutohnědý nebo světle hnědý dutý klobouk je zvoncovitý, laločnatě žebernatý a na třeň přirostlý pouze nahoře, tím se odlišují od smržů, kde je klobouk spojen s třeněm. Třeň je dutý, bělavý, jemně šupinkatý, křehká dužnina má příjemnou houbovou vůni a jemně kořeněnou houbovou chuť.

Snad nejvíce jsou smrže ceněny ve francouzské kuchyni. Tento velký zájem přivedl Francouze koncem 19. století k nápadu jejich umělého pěstování. Smrže rostou tam, kde je dostatek tlejícího substrátu, listí, klestí, pilin. V roce 1889 hrabě dˇYvoire pěstoval smrže na políčkách, kde se normálně pěstují artyčoky, na jaře rozhodil na pole zbytky čerstvých či sušených smržů a na podzim pak vrstvu jablečných výlisků po zbytku moštování a vše přikryl vrstvou suchého listí a zatížil větvemi. Příští rok byl výsledek 600 kusů ze záhonu 6x1,6 m byl to počin vskutku pozoruhodný.

Hrabě dˇ Yvoire však nebyl první. V 15. století prý smrže zkoušeli pěstovat mnichové v klášterech jako vylepšení jídelníčku při postních dnech. Podle starých pramenů rozsekané smrže dali do nádob s vodou, promíchali králičí trus s výlisky z jablek, vše zalili vodou v které byly smrže, substrátem pokryli záhony, přikryli je větvemi a příští rok byla úroda.

V současné době se také zkouší smrže pěstovat, ale není to tak jednoduché jako pěstování hlívy ústřičné a žampionů. Na trzích ve Francii se prodávají smrže, které jsou vysoce ceněny hned za lanýžem za cenu několika desítek až stovek Euro za kilogram. Ve Francii se z nich připravují různé pasty, krémy, sýry, nakládají se a suší.

Málokdo ví, že smrže jsou také velmi oblíbenou houbou v USA, kde se sbírají v lesích, které byly postiženy požárem. Jedná se o antrakofilní druhy smržů, které rostou výhradně na spáleništích. V době kdy zde smrže rostou, vydávají se na sběr stovky sběračů a vznikají potyčky mezi skupinami sběračů, které musí řešit policejní složky. Smrže neputují do domácností, ale do výkupen, kde se za ně platí vysoké částky 15-20 dolarů za libru (libra = 0.453 kg). Mnoho lidí má tak vysoký sezónní přivýdělek. Angličtina pro tento způsob sběru má i svůj výraz ,,moreling“ nebo se používá spojení ,,morel hunting“.

Dalším smržem, se kterým se můžeme setkat jak v listnatém lese či háji, tak často na záhonech, kde byla použita mulčovací kůra je smrž kuželovitý - Morchella conica. Tato houba má opět všestranné použití.

A ze smržů nejmohutnější - je smrž pražský - Morchella pragensis, (český název též smrž zahradní), který popsal František Smotlacha. Tento druh si libuje v růstu na stanovištích ovlivněnou lidskou činností, roste v přikopech, ve dvorech, opuštěných zahradách, v továrních zákoutích plných různého harampádí. Ze smržů je nejmohutnější plodnice mohou mít až 30 cm na výšku a váhu tak 300 g.

Nejmenší ze smržů je smrž polovolný - Morchella semilibera, klobouk má vysoký jen 2-5 cm, třeň do 6 cm, roste nehojně v listnatých lesích a hájích, pod jasany, olšemi, topoly, vrbami. Vyskytuje se i v lužních lesích, ale i zahradách a sadech. Je uveden v Červeném seznamu jako zranitelný druh.

Méně zkušení houbaři mohou smrže zaměnit za kačenky. V tomto případě se nic nestane, protože kačenky jsou jedlé.  Horší je záměna s ucháči, protože dva z nich, ucháč obecný a ucháč svazčitý, jsou jedovaté! Tyto dvě čeledě jarních hub rozeznáme podle dobře viditelných znaků, především na klobouku smrže mají klobouk kulovitý, válcovitý, kuželovitý s vyniklými žebry. Vypadají tak trochu jako voštiny včelí plástve. Ucháče mají klobouk nepravidelně kulovitý, zprohýbaný s laloky připomínající zmenšený povrch mozku.
Zdroj: Dalibor Marounek, http://www.receptyonline.cz/jarni-houby-smrzovite-1-dil--2560.html

V současnosti existuj tisíce stránek na internetu, které se vážně zabývají umělým pěstováním smržů. Rozvíjí se diskuze, odvíjí se pokusy a také praktické ukázky, že to jde. Jedná se však vždy pro danou oblast o specifický druh smrže, k tomuto způsobu pěstování určený. Pro ilustraci dokládám několik působivých fotografií. Většina velkých pěstíren pochází z Číny a fotografie jsou také z čínských webových stránek: (fotografie č. 1,2,3,4,7,8)

Smrže 01
Smrže 01 Smrže 01
Smrže 02
Smrže 02 Smrže 02
Smrže 03
Smrže 03 Smrže 03
Smrže 04
Smrže 04 Smrže 04
Smrže 07
Smrže 07 Smrže 07
Smrže 08
Smrže 08 Smrže 08


Jeden z nejznámějších pokusů dostupných podrobněji na internetu demonstrují tyto známé fotografie Garyho Millse a jeho fenomenálního úspěchu: (fotografie 9,10,11,12)

Smrže 09
Smrže 09 Smrže 09
Smrže 10
Smrže 10 Smrže 10
Smrže 11
Smrže 11 Smrže 11
Smrže 12
Smrže 12 Smrže 12

A já tedy navazuji vlastní kultivací. A začínáme od základů. Abyste měli zdroj, začněte asi takhle: (fotografie 14-23)

Smrže 14
Smrže 14 Smrže 14
Smrže 15
Smrže 15 Smrže 15
Smrže 16
Smrže 16 Smrže 16
Smrže 17
Smrže 17 Smrže 17
Smrže 18
Smrže 18 Smrže 18
Smrže 19
Smrže 19 Smrže 19
Smrže 20
Smrže 20 Smrže 20
Smrže 21
Smrže 21 Smrže 21
Smrže 22
Smrže 22 Smrže 22
Smrže 23
Smrže 23 Smrže 23